DKW v motorsportu

DKW a motocyklové závody

Po první světové válce změnil Jörgen Skafte Rasmussen produkci ve své továrně, která sídlila v Zschopau, z kovového příslušenství na dvoutaktní motocykly, které od roku 1921 slavily nemalé úspěchy v motocyklových závodech. Hvězdná kariéra motocyklů DKW odstartovala v říjnu roku 1921 vytrvalostním závodem ADAC Reich

Vítězné tažení v dvoutaktním rytmu

Ve 20. a 30. letech minulého století se mimořádně výkonné stroje DKW a jejich výborní jezdci zasloužili o bezpočet vítězství ať už šlo o mistrovské tituly, výhry Velkých cen, úspěchy v šestidenních závodech, terénní jízdy nebo zdolávání rychlostních rekordů. Za dlouhou řadou úspěchů motocyklů DKW na německé i mezinárodní scéně stála jména jako Arthur Geiss, Walfried Winkler, Ewald Kluge, Toni Bauhofer, H. P. Müller, Siegfried Wünsche a v neposlední řadě také Bernd Rosemeyer, který později jezdil Velkou cenu za automobilku Auto Union.

Vítězství v závodě Tourist Trophy

Suverénně nejvýznamnějším vítězstvím této éry bylo první místo v anglickém závodě Tourist Trophy, který se konal v roce 1938 na ostrově Man. To si připsal dvojnásobný mistr Evropy (1937/1938), Ewald Kluge, který řídil závodní motocykl DKW ULD 250 s motorem s rotačním šoupátkem. Konstrukční řešení tohoto závodního motocyklu představovalo jednu z nejúspěšnějších a nejvýznamnějších předválečných inovací značky DKW, takže není divu, že se tento stroj stal prvním nebritským motocyklem, který závod TT za jeho 30letou dobu vyhrál.

Střídmý nový začátek v Ingolstadtu

Ačkoliv se Německo v roce 1946 stále vzpamatovávalo z druhé světové války, první motocyklové závody na sebe nenechaly dlouho čekat a motocykly DKW na samém počátku samozřejmě stály v popředí. Po válce slavila značka DKW úspěchy díky celé řadě soukromých závodníků, včetně továrního jezdce H. P. Müllera, kteří na závodech obsazovali první příčky. Již v roce 1948 a 1949 získaly stroje DKW mistrovské tituly v německém šampionátu v kubaturách 125 cm3 a 250 cm3. Mimo to vyhrál další bývalý tovární jezdec DKW, Siegfried Wünsche, v roce 1949 titul mistra ve třídě motocyklů o zdvihovém objemu 350 cm3. Ve stejném roce se do Německa vrátil také velmistr motocyklových závodů, Ewald Kluge, který byl za války v zajetí.

Nové oddělení závodních motocyklů

V roce 1951 založila automobilka Auto Union v Ingolstadtu oddělení závodních motocyklů, načež se okamžitě setkala s velkým problémem: přeplňované dvoutaktní motory byly na závodních tratích zakázány. Závodní stroje DKW bylo třeba v podstatě ze dne na den vybavit nepřeplňovanými motory. Prvním modelem, u kterého k této změně došlo, byla závodní verze motocyklu DKW RT 125, kterému již chybělo plnicí čerpadlo a za nímž následoval závodní stroj s dvouválcovým motorem o zdvihovém objemu 250 cm3.

Zpívající pila

V sezóně 1952 překvapily motocykly DKW odborný svět novou konstrukcí. Nová ingolstadtská "tajná zbraň" se mohla pochlubit tříválcovým motorem o zdvihovém objemu 350 cm3, který disponoval výkonem 38 koní při 12 500 ot./min. Tento stroj se vzhledem ke svému specifickému zvuku zapsal do análů motocyklových závodů jako "zpívající pila". Nový tříválec DKW (RM 350) debutoval v červnu 1952 na hannoverském okruhu Eilenriede, kde divákům připravil úžasný zážitek, v rámci něhož doslova rozdupal konkurenci. Jezdci Kluge a Wünsche na tomto modelu bez problémů projeli cílovou čárou jako první a druhý.

Největší hvězdou sezóny 1953 byl Siegfried Wünsche, který do Ingolstadtu přinesl titul německého mistra ve třídě 350 cm3. V témže roce začal pro značku jezdit také nový mladý talent: August Hobl.

Nejlepší roky

V roce 1954 byl model RM 350 kompletně přepracován a do sezóny 1955 vstoupil s mnohem výkonnějším motorem, s přední kyvnou vidlicí s lepším odpružením, s pětirychlostní převodovkou a s aerodynamickou kapotáží. Na tomto novém motocyklu se Augustu Hoblovi podařilo obsadit na mistrovství světa třetí příčku a stát se německým šampiónem ve třídě 350 cm3. Na tento úspěch navázal Hobl v roce 1956, kdy při jízdě za titulem mistra světa skončil ve své třídě na druhém místě, hned za Billem Lomasem. V německém šampionátu toho roku získal hned dva tituly, protože kromě své oblíbené kubatury 350 cm3 vyhrál také třídu 125 cm3, kterou jel na novém motocyklu postaveném na principu modelu RM 350.

Značka DKW odchází ze světa motocyklových závodů středem

I přes tuto úspěšnou tradici nebylo překvapením, že značka DKW následovala příkladu ostatních oblíbených značek jako např. NSU a stáhla se ze světa silničních závodních motocyklů. Ani sportovní úspěchy totiž nemohly zastavit úpadek motocyklového průmyslu v západním Německu. Po oficiálním ukončení své závodní motocyklové kariéry na podzim roku 1956 se značka DKW mohla pochlubit bezkonkurenčními úspěchy, mezi které patřilo například vítězství ve 38 německých šampionátech od roku 1925.

DKW a automobilové závody a rallye

Do světa automobilových závodů vstoupila společnost se skromným dvouválcovým motorem o zdvihovém objemu 600 cm3 a výkonu 15 koní. Model DKW P 15 s dřevěnou konstrukcí potaženou imitací kůže dosáhl své první cílové čáry roku 1929 na rallye Monte Carlo, kdy měl na palubě jezdce Gerharda Machera a Gustava Menze. Vzhledem k tomu, že kvůli hlubokým závějím nebylo možné dostat se do výchozího bodu, kterým byl Königsberg, jinak než přes zledovatělou zátoku, samotné absolvování tohoto závodu bylo úžasným úspěchem.

Přehlídka schopností u jezera Eibsee

Syn zakladatele firmy DKW, Ove Rasmussen, jel v únoru 1931 v závodě Eibsee jako první ve voze DKW s pohonem předních kol. Díky pohonu předních kol byl tento model rychlejší dokonce i než ti nejsilnější konkurenti, jakými byly značky Bugatti a Amilcar. Tato demonstrace schopností však skončila předčasně ve sněhové závěji.

Úspěchy v horských závodech, na závodních okruzích i v terénu

Poté následovaly tisíce úspěšných závodních misí a vozy DKW se ve světě sportovních vozidel staly jedněmi z nejoblíbenějších. Bez ohledu na to, zda se jednalo o dvouválce s pohonem předních kol nebo o čtyřválce s plnicím čerpadlem a pohonem zadní nápravy, závodní auta DKW byla zastoupena ve všech národních i mezinárodních automobilových soutěžích: okruhy Avus a Nürburgring, Mezinárodní alpská rallye, Lutych-Řím-Lutych, Východopruský závod, Třídenní závod Harz nebo Brandenburgský offroadový závod. V roce 1934 vyhrála značka DKW například Německou rallye dlouhou 2 000 km a celkově si ze závodů, kterých se zúčastnila, neodnesla méně než 60% zlatých medailí. Nejobávanější "zlatý tým DKW" tvořili proslulí jezdci Gustav Menz, Fritz Walter a Trägner Fritzsching.

Nucená pauza

Po roce 1945 nebylo během fáze obnovování původní společnosti Auto Union v Ingolstadtu a Düsseldorfu zpočátku možné podporovat oficiální účast značky na automobilových závodech. Nicméně, v letech 1948 - 1953 dosáhli v tehdejších závodech rallye nemalých úspěchů soukromí jezdci, kteří řídili předválečné dvouválcové závodní vozy DKW s pohonem předních kol.

V roce 1954 získává značka DKW v rallye titul mistra Evropy

Když se v roce 1953 objevil model DKW 3 = 6 Sonderklasse, ihned bylo jasné, že má v rukou profesionálního jezdce slibný potenciál. Na podzim roku 1953 bylo pod vedením zkušeného závodního jezdce Karla-Friedricha Trübbacha vytvořeno nové závodní oddělení. Cíl tohoto oddělení pro rok 1954 byl ctižádostivý: účast na evropském šampionátu v rallye. Spolu s jezdci Walterem Schlüterem, Gustavem Menzem a Heinzem Meierem se automobilce podařilo dosáhnout skoro až neuvěřitelného úspěchu. Již ve své první sezóně se společnosti DKW povedlo obsadit první tři příčky evropského šampionátu v rallye, přičemž Heinz Meier navíc získal titul mistra i v německé rallye.

Světové rekordy v Monze

V následujících letech prosluly tříválcové závodní speciály DKW ve světě motorsportu svými schopnostmi. V roce 1955 značka úspěšně obhájila titul mistra německého šampionátu a prostřednictvím třetího místa na mistrovství Evropy dvoutaktní motory DKW jasně dokázaly, že mají potenciál obstát oproti mnohem silnější konkurenci.

Úspěšná cesta automobilky pokračovala i v roce 1956, kdy model DKW 3 = 6 Coupé se speciální plastovou karoserií v italské Monze stanovil celkem pět nových světových rekordů. Poté byla do prodeje uvedena malá série sportovního modelu 3 = 6 Monza.

Trofej Auto Union DKW

Od roku 1956 začala automobilka Auto Union nabízet mnohem silnější podporu pro soukromé jezdce řídící vozy značky DKW a od roku 1958 byl každoročně vybírán vítěz "Trofeje Auto Union DKW". Tímto krokem došlo k okamžitému nárůstu aktivní závodních jezdců a tím pádem i zájmu o sportovní automobily DKW. Souběžně s tím slavila značka DKW sportovní úspěchy nejen v Evropě, ale i v zámoří. V té době byste našli jen velmi málo automobilových závodů, ve kterých by mezi největší favority nepatřily modely DKW 3 = 6, Auto Union 1000, DKW Junior a DKW F 12. Výkon závodních dvoutaktů se zdvihovým objemem 900 cm3 a 1 000 cm3 se průběžně zvyšoval až začal dosahovat hodnot kolem 100 koní.

Působivý rekord

V letech 1954 - 1964 vyhráli jezdci vozů DKW více než 100 mistrovských titulů, 150 celkových vítězství, 35 prvních cen pro týmy a 2 500 vítězství ve svých třídách. S koncem dvoutaktní éry odešla automobilka Auto Union na podzim roku 1964 ze světa vrcholového motorsportu se závazkem, že se vrátí, a o deset let později obnovila své sportovní úspěchy s modely Audi 80 GT a Audi 50.