Éra stříbrného šípu

V období mezi oběma světovými válkami představoval motorsport nejatraktivnější masovou podívanou. Různé klubové události od orientačních závodů až po rallye sice přitahovaly davy diváků, ale pokud se jely závody nejvyšší třídy, bylo jasné, že je se zájmem budou sledovat celé zástupy fanoušků. Protože bylo zřejmé, že sportovní úspěchy výrazně ovlivňují prodejnost vozů, přední výrobci automobilů tomuto faktu přizpůsobili svou strategii.

Po sloučení čtyř saských automobilek v roce 1932 bylo nutné, aby se nově vzniklá značka Auto Union dostala do povědomí veřejnosti a ideálním prostředkem pro vytvoření skvělé reputace byly právě motoristické závody. Aby mohla nová společnost demonstrovat technické přednosti svých vozů a získat požadovanou prestiž, neměla jinou možnost, než zapůsobit na diváky v té nejvyšší soutěži, kterou byla Velká cena. V tomto směru se ukázalo jako nesmírně cenné partnerství automobilky Wanderer s Ferdinandem Porsche, díky němuž bylo možné dosáhnout mimořádných výsledků.

Nový start ve znamení důmyslných technických řešení

Celá myšlenka vznikla na podzim roku 1932, kdy byly zveřejněny nové směrnice pro Velkou cenu s platností od roku 1934. Nové omezení hmotnosti závodních vozů na maximálních 750 kg vyžadovalo důmyslná technická řešení: to byla ideální příležitost pro nový začátek s mužem takového kalibru jako byl Porsche.

Motory pro skutečné borce

Tou nejvíce vzrušující částí jeho konceptu byl "zadní motor", respektive dnešní motor uložený uprostřed, který je alfou a omegou konstrukce moderních závodních vozů. Ačkoliv toto uspořádání nebylo zcela novým objevem, Porscheho provedení působilo značně exoticky a vizionářsky. Díky tomuto řešení bylo možné vypustit kloubový hřídel a posadit řidiče níže k zemi, čímž se snížilo těžiště vozu a zvýšila jeho aerodynamika. Další věcí bylo, že se s nezvyklými jízdními vlastnostmi vozu zvládli vyrovnat pouze řidiči, kteří dokázali vyvinout doslova herkulovské úsilí (výhodu v podobě trakce, kterou toto řešení teoreticky přinášelo, nebylo možné vzhledem k tehdejším pneumatikám využít).

Lehká stavba hraje rozhodující roli

Dalšími technickými inovacemi, se kterými Porsche přišel, bylo přední odpružení s torzní tyčí a lehká konstrukce, která umožňovala osadit vůz relativně velkým motorem (šestnáctiválcovým agregátem, který měl ve své finální variantě zdvihový objem šest litrů), aniž by vůz překročil svou celkovou hmotností mezní hodnotu 750 kg.

Zlatá éra německých závodních vozů

Souboj mezi automobilkami Mercedes a Auto Union, který odstartoval v roce 1934, znamenal zlatou éru německých závodních automobilů. Prvním reprezentantem značky Auti Union byl Hans Stuck, po kterém nastoupili Achille Varzi a také vycházející hvězda, kterou byl talentovaný jezdec Bernd Rosemeyer.

Bernd Rosemeyer si užívá stejnou popularitu jako boxer Max Schmeling

Bernd Rosemeyer vyhrál v roce 1936 celou sérii závodů a stal se také mistrem Evropy (v dnešní době by byl mistrem světa, ale v té době žádný takový šampionát neexistoval), čímž společnosti Auto Union zajistil její nejlepší rok. Jeho "horkokrevný temperament" (jak říkala jeho žena Elly Beinhorn) se na plno projevoval v jeho nespoutanosti, která byla navíc podtržena skoro až nadpřirozenými závodnickými instinkty: říkalo se o něm, že dokáže v mlze jezdit stejně rychle jako za normální viditelnosti. Tyto schopnosti mu umožnily nejen vynikat nad svými kolegy, ale také porazit slavného jezdce Caracciolu, který jezdil pro Mercedes, a stát se tou nejjasnější hvězdou německého nebe. Rosemeyerova popularita byla srovnatelná s oblíbeností boxera Maxe Schmelinga.

Typ C: obr, jehož síla vychází zdola

Jak již název napovídá, přišla třetí generace závodního vozu - typ C. U tohoto modelu fungovala Porscheho základní myšlenka "obrovská síla vycházející zdola" ještě lépe než kdykoliv před tím, takže se tento mimořádný model mohl pochlubit max. točivým momentem 87 mkg při 2500 ot./min. a maximálním výkonem 520 koní. Maximální rychlost typu C dosahovala až 340 km/h (s karoserií AVUS, ale i jinak v každém případě přesahovala hodnotu 300 km/h).

Rekordy a traumata

V období před první světovou válkou měly světové rekordy v rychlosti obrovskou prioritu. V roce 1934 přijala společnost Auto Union výzvu automobilek Mercedes a Alfa Romeo a stanovila více než tři desítky nových rekordů v nejrůznějších třídách a kategoriích. Tento hon za tím nejlepším časem vedl společnost Auto Union nejen k neustálému konstrukčnímu vývoji svých závodních vozů, ale také k velké tragédii, k níž došlo 28. ledna 1938.

1938: tragická smrt Bernda Rosemeyera

Na začátku roku 1938 byl pro Rosemeyera připraven vůz disponující silou 560 koní, který mu měl pomoci zdolat na "dálnici" v úseku Frankfurt - Darmstadt nový Caracciolův rekord (Mercedes, 432,7 km/h). První jízda potvrdila, že má tento vůz potenciál zlomit rekord. Při druhé jízdě však vůz poblíž Mörsfeldenu vylétl ze silnice a roztříštil se o stromy. Bernd Rosemeyer na místě zemřel. V těchto vysokých rychlostech, kdy hrají zásadní roli přilnavost pneumatik a aerodynamický vztlak, se díky silnému bočnímu větru stal vůz naprosto neovladatelným.

Typ D: skvostný závodní vůz

Do závodní sezóny 1938 vstoupila společnost Auto Union nejen bez Bernda Rosemeyera, ale také bez technické podpory Ferdinanda Porsche. Na konstrukci nového třílitrového dvanáctiválce s přeplňováním kompresorem tehdy dohlížel Eberan von Eberhorst. Motor nového modelu byl stále umístěný uprostřed, ale díky jeho o něco kompaktnějším rozměrům bylo možné dosáhnout lepších proporcí vozu. Výsledkem byl obzvláště atraktivní vůz, který svým exotickým vzhledem budil dojem něčeho opravdu zvláštního. I s odstupem doby lze typ D označit za jeden z nejpůsobivějších závodních speciálů, které kdy byly vyrobeny.

Konec éry stříbrného šípu

Čísly jedna závodní tradice automobilky Auto Union se stali jezdci Tazio Nuvolari a Hans Stuck. Největším úspěchem Nuvolarise se stala vítězství v Monze a Doningtonu, zatímco Stuck slavil úspěchy při závodech do vrchu. Ještě 3. září 1939, kdy už začala válka, vyhrál Nuvolari závod v Bělehradě. Jednalo se o groteskní konec závodnické éry, ve které se během několika málo let vyšplhaly technické možnosti automobilů do nových výšin, které dominovaly neskutečně velké osobnosti - a ve které automobilka Auto Union stavěla geniální závodní vozy.